Zpráva ze 45.zasedání Poradní komise pro průmyslové změny (PKPZ, v orig.CCMI), Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV)

Kategorie: Zprávy z cest
Dokument obsahuje zprávu ze 45.zasedání Poradní komise pro průmyslové změny (PKPZ, v orig.CCMI), Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), konaného 10.ledna 2005 v Bruselu
Úvod


„Vítejte u sebe !“ Tak byli osloveni v úvodních materiálech noví delegáti PKPZ, jmenovaní plénem EHSV 16.12.2004. Za ČR byli odborovými zástupci na období do října 2006 jmenováni pp.Alena Nárovcová (OS textil …), Ludvík Jírovec (OS zemědělství) a Jiří Kubíček (OS ECHO). Vladimír Matoušek (ČMKOS) je zde od založení dne 24.10.2002 a spolu s Helenou Čornajovou a Danou Štěchovou zastupuje ČMKOS i v EHSV. Své zástupce zde mají i zaměstnavatelé, třetí kategorie delegátů má název „Různé zájmové skupiny“.

(Podrobná informace o úkolu EHSV jako poradci Rady EU, Evropské komise i Evropského parlamentu a práci našich zástupců „Co je EHSV“, vyšla v týdenníku SONDY č.2. z 20.1.05. – doporučuji k přečtení.)

Prvnímu jednání pro nové delegáty předcházela bezpečnostní prověrka, následovalo podrobné představení jednotlivých delegátů i členů současného výboru. Celé dopoledne pak dále zabralo seznamováni s organizací – od kompletního servisu, který EHSV všem poskytuje, přes pojištění akcí až např. po přísný předpis, upravující proplácení jízdních a ostatních výdajů (EU hradí skutečně všechny oprávněné nároky, v každé zemi to je upraveno jinak, proto ta vyčerpávající pravidla).


Program

Odpoledne bylo poznamenáno dalšími organizačními záležitostmi. Po uvítání předsedou PKPZ panem Joslym Piettem, který uvedl jednotlivé členy výboru, se nám představil i Generální tajemník EHSV Patrick Venturini. Po schválení nezbytných procedurálních věcí byl stanoven i termín dalšího jednání na 27.4.tr. Výběr z nejdůležitějších bodů:

- schválení zprávy „O průmyslové přeměně v EU a Číně, zkušenosti získané ze spolupráce mezi EHSV a jeho čínskými protějšky“ (v příloze). Pozn.:Vzhledem k expanzi MPO ČR do Číny pro naše průmyslové podniky, je tato aktivita i pro nás velice zajímavá!


- Pracovní program na r. 2005


1.Poradní práce, tzn. stanoviska z vlastní iniciativy a informační zprávy, hlavní zaměření - „Průmyslová politika pro rozšířenou EU“. Zde je očekáváno více žádostí o názor, právě vzhledem k rozšíření o další odvětví (pozn.: z původního „uhlí a ocel“). Rozvoj naší činnosti brzdí příprava pětiletého plánu, zpracovávaného (také novými) komisaři EK. Zatím jsou tedy známa jen tři stěžejní témata: „Perspektivy výzkumu uhlí a oceli“, „Sociální dialog a zapojení pracujících – klíč pro předjímání a řízení průmyslových změn“ a „Průmyslové změny v mechanickém inženýrství“.

2. Další činnosti

- podrobné zkoumání situace v některých průmyslových odvětvích v nových členských státech

- nejvhodnější skladba politik pro zvládnutí změn v jednotlivých odvětvích a regionech, jichž se to týká – z toho první konkrétní akcí bude „Výzvy spojené s restrukturalizací uhelného a ocelářského průmyslu v regionu Moravy a Slezska – Ostrava 27. – 28.1.2005“, další akce je plánována na září tr. V Bratislavě ve spolupráci PKPZ s „Dublinskou nadací“- studie na téma „Přeshraniční dimenze Slovensko – Rakousko – Maďarsko“.

- Postupně se budeme seznamovat s dalšími konferencemi, semináři apod. pořádanými PKPZ či příbuznými institucemi


3. Vlastní iniciativy

Budou předkládány cca do června tr., podrobné seznámení se způsobem bude na dubnovém jednání.


Na závěr - místo úvodního slova – výběr z historie


Po padesáti letech úspěšné činnosti pro evropskou integraci skončila 23.7.2002 platnost smlouvy o Evropské spolupráci v oblasti uhlí a oceli (ESUO).Od tohoto data se Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) ujímá nového úkolu – řešení problémů průmyslových změn. K tomu 24.10.2002 vytvořil „Poradní komisi pro průmyslové změny“ (CCMI, česky PKPZ). Její působnost se už neomezuje na původní „uhlí a ocel“, ale zahrnuje vše, co souvisí s průmyslovými změnami, zejména s ohledem na rozšíření EU. Opírá se přitom o zkušenosti z uplynulých padesáti let: „Zejména v oblastech udržování sociálního smíru, průmyslové restrukturalizace a výzkumu. Zvýší schopnost EHSV aktivně se podílet na modernizaci evropské ekonomiky a na posílení její konkurenceschopnosti.“

„Poradní komise“ se skládá z 24 členů EHSV (za ČMKOS p.Matoušek) a původně 30 externích delegátů. Toto zastoupení se postupně rozšiřuje podle přistoupených zemí a dalších odvětví, kterých se týkají problémy modernizace ekonomiky. Své zastoupení mají přiznáno i „Relevantní zájmové skupiny“. Problémy tak jsou posuzovány komplexně, jak z ekonomických, tak i ze sociálních hledisek (zaměstnanost, opatření sociální a strukturální politiky …). V úvahu jsou brány v neposlední řadě i energetická politika, obchodní politika, životní prostředí, udržitelný rozvoj atp. Staly se tak tématem diskuse v rámci rozhodovacích procesů EU. Zvláštní důraz je kladen na problémy přistupujících (přistoupených) států.

Prostředky k vyjádření názoru PKPZ jsou stanoviska, o která musí být povinně požádána na základě smlouvy, fakultativní a průzkumná stanoviska na žádost EP, ER a EK, jakož i stanoviska z vlastní iniciativy, informační zprávy, pořádání konferencí, slyšení apod.

Jiří Kubíček, 1.místopředseda OS ECHO,
v Praze dne 20.1.2005



Evropský hospodářský a sociální výbor


„Průmyslové změny: Čína“
V Bruselu dne 25. listopadu 2004


INFORMAČNÍ ZPRÁVA

Poradní komise pro průmyslové změny (PKPZ)



Průmyslová změna v Evropě a v Číně –
zkušenosti ze spolupráce mezi Evropským hospodářským a sociálním výborem a jeho čínským protějškem


Zpravodaj: pan PIETTE



Členům a delegátům
Poradní komise pro průmyslové změny (PKPZ)

NEOVĚŘENÝ PŘEKLAD


ADMINISTRÁTOR: José Miguel CÓLERA RODRÍGUEZ


Delegace Poradní komise pro průmyslové změny Evropského hospodářského a sociálního výboru se vydala do Číny v době od 21. září do 2. října 2004, aby tam projednala otázky týkající se průmyslové restrukturalizace a pracovního zapojení. Tato zprávy poskytuje některé informace a dojmy delegace ohledně vývoje čínské politiky v těchto oblastech, na základě jednání a kontaktů, které delegace vedla a navázala na několika místech v Pekingu, v provincii Liaoning a v Šanghaji. Delegace se zúčastnila velmi rozsáhlého sympózia k těmto námětům, organizovaného společně s čínskou Hospodářskou a sociální radou v Dalianu 28. a 29. září. Tato návštěva i sympózium se těšily velkému zájmu místních médií.
Návštěva umožnila navázat četné kontakty a vést mnohé diskuse. 26. října 2004 rozhodl Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu článkem 31 svého jednacího řádu pověřit PKPZ vypracováním informační zprávy na téma:

Průmyslové změny v Evropě a v Číně: poučení získané ze spolupráce mezi Evropským hospodářským a sociálním výborem a jeho čínským protějškem“

Přípravné práce provedl předseda PKPZ, pan Josly Piette, jakožto jediný zpravodaj. PKPZ přijala tuto informační zprávu 2. prosince 2004.


1. KONTEXT

1.1 Návštěva delegace EHSV v Číně v červenci roku 2002, kterou vedl předseda Frerichs, byla důležitým podnětem pro dvoustrannou spolupráci EHSV a čínské Ekonomické a sociální rady (ESR).


1.2 V červnu roku 2003 se předseda Briesch setkal se svým čínským protějškem, panem Chen Hua. V průběhu tohoto setkání bylo dohodnuto, že se přistoupí k řadě konkrétních problémů, zejména těch, spojených s průmyslovou restrukturalizací a opětným zapojováním nezaměstnaných, jakož i k dalším doprovodným námětům, jako je vzdělávání a snižování nerovnováhy mezi regiony.


1.3 V tomto rámci uskutečnila desetičlenná delegace EHSV od 24. března do 2. dubna 2003 cestu do Belgie, Francie a Německa. Hned na začátku návštěvy, která zaznamenala velký úspěch, uvedla vedoucí čínské delegace, paní Wang Jianlun (bývalá zástupkyně ministra pro zaměstnanost a místopředsedkyně čínské ESR), že PKPZ bude pozvána do Číny na podzim roku 2004 kvůli zvláštnímu zájmu, jaký za současné situace mají jeho speciální poznatky pro čínské hospodářství a společnost. Během své návštěvy v Číně se delegace mohla seznámit se zprávou EHSV týkající se březnové návštěvy, tato zpráva byla v čínských správních orgánech velmi dobře známa.


1.4. Krátce nato EHSV své pozvání zkonkretizoval a navrhl společnou úvahu nad průmyslovými změnami a různými hledisky (hospodářskými, sociálními, environmentálními), která se k nim váží. Z tohoto hlediska se uvažovalo o tom, že by se do programu návštěvy zahrnula účast delegace PKPZ na čínsko-evropském sympóziu k této problematice.
Během své návštěvy 1. června 2004 dalo Předsednictvo výboru PKPZ oprávnění, aby vyslala do Číny delegaci skládající se ze šesti členů a šesti pověřenců a kladně tak reagoval na pozvání EHSV. Seznam členů delegace je uveden v dodatku 1.


2. KONTAKTY V PEKINGU

2.1 Návštěva začala briefingem pro účastníky, který připravil pan Klaus Ebermann a jeho kolegové z delegace Evropské komise v Pekingu. Tento briefing se týkal všeobecné hospodářské a průmyslové situace v Číně, jakož i situace v provincii Liaoning, ve vztahu k níž řečník, v souvislosti s následujícími kontakty ohledně průmyslové restrukturalizace, zdůraznil vysokou míru nezaměstnanosti (4,5% v průměru, ale 30% v některých oblastech). Tato skutečnost vyvolala sociální nepokoje, které způsobily velké obavy u čínských úřadů. Celostátní i místní orgány vyvinuly velké úsilí v oblasti sociálního zabezpečení a životního prostředí. EU právě dokončila pilotní projekt, na který je věnováno 37 milionů EUR a který se týká očisty životního prostředí v provinci (Liaoning Integrated Environmental Project, LIEPP: Integrovaný projekt pro životní prostředí v Liaoningu).


2.2 Konala se řada jednání se zástupci Politické poradní konference čínského lidu (PPKČL), jejíž součástí je i čínská Hospodářská a sociální rada. Během návštěvy uspořádala PPKČL konferenci, na níž oslavila své 55. výročí (srov. příloha 2 o úloze PPKČL). Po celou dobu trvání návštěvy delegaci provázela paní Wang Jianlun, která je zástupkyní generálního tajemníka PPKČL, místopředsedkyní a stálou členkou HSR Číny.


2.3 Během jednoho jednání pan Wang Zhongyu, výkonný místopředseda PPKČL a předseda čínské HSR, zdůraznil potřebu toho, aby Číňané na základě zkušeností získaných během návštěvy čínské delegace v Evropě do větší hloubky pochopili způsob, jakým EU řídila a nadále řídí problémy spojené s průmyslovou restrukturalizací. Čínská delegace se vrátila s myšlenkou, že je nezbytné odhalovat potenciální problémy v tak časném stádiu, jak je to jen možné. Sympózium EU-Čína v Dalianu bylo významnou příležitostí pokračovat v přebírání poučení z evropských zkušeností v provincii, která se potýká s několika nejzávažnějšími problémy průmyslové restrukturalizace v Číně, zejména pokud jde o veřejné podniky. Tato návštěva delegaci EU umožnila pochopit, co se děje v Číně, a uvědomit si hlavní změny, které již nastaly.


2.4 Pan Wang definoval ústřední úlohu PPKČL pro udržení stability během období rychlého růstu, což bylo umožněno díky tomu, že zastupuje jak zájmy zaměstnavatelů, tak pracovníků. V současnosti představují hlavní oblasti zájmu:

• vztah mezi člověkem a životním prostředím,

• potřeba investicí a prostředky, jak je přilákat,

• problémy v některých odvětvích způsobené tím, že chybí odpovídající technologie,

• restrukturalizace hospodářství se zvláštním zájmem věnovaným sekundární sféře a posílení oborů poskytujících služby,


2.5 V průběhu jednoho setkání pan Zhang Xiaojian, náměstek ministra práce a sociálního zabezpečení popsal vývoj čínského systému sociálního zabezpečení.


2.6 V roce 2003 představovala pracovní síla v Číně počet 744 milionů osob, z nichž 2/3 ve venkovském prostředí a 1/3 v městském prostředí. Polovina z této pracovní síly působí v primárním sektoru, 22% v sekundárním a 28% v terciární sféře. Polovina z celkového počtu pracovníků působí v podnicích, které patří státu. Pokud jde o soukromý sektor, míra zaměstnanosti se v něm zvýšila desetkrát, pokud jde o zahraniční podniky, a 3,6krát v čínských podnicích, a to od roku 1992, který byl rokem zahájení probíhajících hospodářských reforem.


2.7 Politika zaměstnanosti se v současnosti soustřeďuje na mladé městské oblasti a na nadbytečnou pracovní sílu pocházející z venkovských oblastí.


2.8 Obecný hospodářský růst je pokládán za hlavní nástroj pro pohlcování uvolňované pracovní síly a politika sociálního zabezpečení za základní pilíř makroekonomického programu vlády.


2.9 Propouštění pracovníci jsou vybízeni k tomu, aby zakládali své vlastní podniky na základě pobídek, jako jsou daňové úlevy a mikropůjčky doprovázené státními zárukami.


2.10 Pan Zhang dále zdůraznil, že tyto nástroje pracovního trhu se inspirovaly evropským vzorem, ale že je možno je dále vylepšovat a více přizpůsobovat čínské realitě.


2.11 Rovněž se zmínil o zřizování regionálních a městských úřadů práce, které jsou obvykle založeny na navzájem propojených internetových stránkách. Delegace měla příležitost navštívit jeden z těchto úřadů v Dalianu. Podle pana Zhanga umožnila tato vysoce aktivní politika na podporu zaměstnanosti vytvořit 8 milionů pracovních příležitostí, přičemž cílem je vytvořit jich do roku 2006 dalších 17 milionů.
Delegace rovněž navštívila:

• Vědecký park Zhongguancun v Pekingu, kde zástupce ředitele, pan Yingqi Xia, vysvětlil koncepci zóny, v níž jsou soustředěny vysoké školy,

• národní a zahraniční podniky pro špičkové technologie,

• řadu výzkumných ústavů, které patří k těm nejvýznamnějším ve vědecké a technologické oblasti,

• největší čínský výrobce počítačů, který se v tomto vědeckém parku dále rozvíjel a usadil.


2.12 Financování bylo zajištěno prostřednictvím partnerských vztahů mezi veřejným a soukromým sektorem díky velmi silnému zapojení pekingské městské správy a příznivým daňovým podmínkám. Pan Xia zdůraznil následující skutečnosti týkající se vědeckého parku:

• existenci místních pravidel v podobě správních předpisů určených k ochraně investorů, práv duševního vlastnictví, podniků a pracovníků,

• probíhající sociální reformy,

• lidské zdroje, což je oblast, kde hlavní výzvu nyní představuje úkol přivést zpět do Číny některé ze 700.000 čínských absolventů vysokých škol žijících v zahraničí. Mezi lety 2000 a 2004 se 24.000 držitelů bakalářského a 5.500 držitelů magisterského a doktorského diplomu vrátilo do Číny, kam je přilákaly pobídky k zakládání podniků.


3. PROVINCIE LIAONING

3.1 Čínské úřady přistupují k problémům s průmyslovou restrukturalizací v provincii Liaoning jako k „testu“ pro další regiony, které čelí velkým problémům v oblasti průmyslové konverze. Region má dlouhou průmyslovou tradici založenou na těžkém průmyslu, která se rozvíjela během japonské okupace ve 30. letech a posílila se díky sovětské technologii v 50. letech. Provinci prožila závažné problémy v sociální a environmentální oblasti, které jsou úzce spojeny s přetrvávajícím provozem státních podniků. Čínské úřady mají zřetelný pocit, že evropské zkušenosti v oblasti uhelného a ocelářského průmyslu v 60. až 80. letech přinesly mnohá poučení, která by mohla prospět Číně. Poselství, které se pekingské úřady pokusily předat odpovědným politickým a průmyslovým činitelům v provincii Liaoning, je, že je třeba dotačně včas rozpoznat nezbytnost restrukturalizace. Ústřední orgány se domnívají, že tradiční důlní a hutní průmysl (náležející z velké části státu) v městech, jako jsou Benxi, Fushun a Anshan, se blíží ke konci svého životního cyklu a že je zapotřebí stimulace zvnějšku, aby jim bylo možno pomoci se změnit. Stejná je situace i v Shenyangu, městě, které má 7 milionů obyvatel a které v posledních 15 letech výrazně pokročilo na cestě k restrukturalizaci svého hospodářství. Všechna tato města velmi výrazně přispěla k překotnému rozvoji čínského hospodářství, jsou v nich však ještě zapotřebí velké reformy. Ústřední orgány zavedly systémy sociálního zabezpečení určené ke snižování některých problémů, ale je zcela zřetelné, že je třeba udělat mnohem více z hlediska vytváření pracovních příležitostí a průmyslové restrukturalizace přímo v tomto regionu. Stávající systémy vznikaly v době, kdy byla paní Wang náměstkyní ministra.


3.2 Peking velmi zřetelně vzbuzuje dojem, že mu úkol zreformovat nejstarší čínskou průmyslovou základnu a vytvořit nové pracovní příležitosti připadá velice obtížný. Toto je také podstatou poselství, které při jednotlivých jednáních vyslovili odpovědní pracovníci provinčního výboru PPKČL v Liaoningu a městského úřadu v Shenyangu.


3.3 Setkání s panem Zhao Xinliang, místopředsedou PPKČL v Liaoningu, bylo příležitostí zdůraznit význam toho, co se zkouší v Dalianu, a co je pro regionální a městské úřady prostředkem, jak se toho dovědět více o způsobu, jak by se měl restrukturalizovat průmysl v provincii. Pan Zhao uvedl dva hlavní předměty zájmu:

• pokračovat v přechodu od plánovaného hospodářství k hospodářství tržnímu a

• restrukturalizovat tradiční průmyslové obory s cílem zvýšit jejich konkurenceschopnost.


3.4 Mezi různými projekty, které teď v provincii probíhají, zmínil pan Zhao projekt LIEPP, který se setkal s velkým úspěchem. Tento projekt získal od EU finanční prostředky ve výši 37 milionů EUR a místní financování ve výši 15 milionů EUR. Zahrnuje do sebe řadu partnerských vztahů s různými společnostmi a skupinami podniků z EU. Tento projekt se soustředil na trvale udržitelný rozvoj, na lepší využívání dostupných zdrojů a zvýšenou osvětu ve vztahu k veřejnosti a zaměřenou na otázky spojené s životním prostředím. V tomto ohledu slouží provincie Liaoning pro potřeby pilotního projektu. Další projekty se týkaly vyčištění řeky Šen (sedmá největší řeka v Číně) a projektu financovaného Světovou bankou, jehož cílem je omezit hluk a změřit znečištění ovzduší.


3.5 Pokud jde o hospodářskou restrukturalizaci regionu, zmíněna byla zejména spolupráce s britským ministerstvem obchodu a průmyslu při přetváření starých průmyslových podniků na MSP. Zejména uhelná oblast zaznamenává snižování činnosti. Některé z dřívějších státních podniků se zavírají, zatímco jiné se spojují a racionalizují, což jim umožňuje stát se konkurenceschopnými. Pan Zhao zdůraznil, že vytváření systémů sociálního zabezpečení bylo předběžnou podmínkou pro tuto změnu a umožnilo zabránit nadměrnému napětí na pracovním trhu způsobenému restrukturalizacemi – částečně díky programu minimální pomoci státu ve prospěch osob bez zaměstnání – a poděkoval zejména paní Wang za zásadní úlohu, kterou přitom sehrála. Jedním z ústředních prvků probíhajícího procesu je posílení konkurenceschopnosti bez toho, že by byla zanedbána odpovědnost v sociální oblasti. K tomuto účelu je nezbytné zavést nezávislou síť fondů důchodového zabezpečení a zdravotního pojištění, aniž by to pro podniky znamenalo nadměrnou zátěž. Velký počet propouštěných pracovníků do sebe vstřebal soukromý sektor, zejména v oblasti služeb.


3.6 Obdobné poselství vyplynulo i z jednání vedených s městským výborem komunistické strany Číny (KSČ) a PPKČL v Shenyangu. Ve velmi podrobném vystoupení pan Zhang Xiangxiang, tajemník městského výboru KSČ v Shenyangu a náměstek tajemníka provinčního výboru KSČ v Liaoningu, v doprovodu pana Zhao Jinchenga, předsedy městského výboru KSČ v Shenyangu, uvedl hlavní statistické, hospodářské a správní údaje o Shenyangu a vyložil, jakým výzvám musí čelit město a provincie, přičemž zejména zdůraznil následující otázky:

• spolunažívání lokalit s průmyslovou výrobou, tradičního těžkého průmyslu a podniků zaměřených na špičkové technologie,

• stále rostoucí znepokojení týkající se ochrany životního prostředí a kontroly znečištění (voda, půda, vzduch, hospodaření s odpady),

• zvýšený význam prostorového plánování,

• vynaložení úsilí na revitalizaci průmyslové struktury,

• vytváření příznivého prostředí pro národní a zahraniční investice,
současné změny mentality ve vztahu k tržnímu hospodářství.


3.7 Pan Zhang uvedl, k jakým hlavním změnám došlo v městské ekonomice, což doložil řadou ukazatelů, z nichž nejpříznačnější je stálá míra růstu místního HDP, vyjádřená dvouciferným číslem.


3.8 Dále určil čtyři hlavní důvody, které jsou základem rychlých a spíše pozitivních změn v Shenyangu:

• Přechod od plánovaného hospodářství k hospodářství tržnímu, což má za účinek přilákání zahraničního kapitálu, a to zejména v automobilovém průmyslu, informačních a komunikačních technologiích, farmaceutickém průmyslu, průmyslových zařízeních a zemědělství. Bylo vytvořeno 80 společných podniků se společnostmi z nejrůznějších zemí, z nichž 37 patří ve svém oboru k pěti největším podnikům v celosvětovém měřítku. V posledních letech nastal příliv kapitálu ze společností, které sídlí v jižní Číně. Zavádění nových společností bylo usnadněno tím, že vznikly dvě rozvojové zóny, jedna pro průmysl – zejména pro špičkové technologie (kterou delegace navštívila) – a druhá pro zemědělství. Konečně nárůst produktivity posledních let byl také výsledkem faktorů povzbuzujících investice.


• Koncentrace činné populace ve výrobní sféře, která je ještě stále výrazná v těžkém průmyslu, kde je celá akce mimořádně choulostivá. Tento proces zasahuje jak veřejné, tak soukromé podniky a zčásti vysvětluje výše zmiňovaný nárůst produktivity. Nedávno prošlo konverzí nebo bylo uzavřeno více jak sto lokalit, což mělo za následek propuštění 100.000 pracovníků a uvolnilo průmyslové plochy pro jiné, konkurenceschopnější činnosti. Konzultace vedené s danými pracovníky usnadnila restrukturalizační zásahy, neboť těmto osobám byla poskytnuta možnost využít doprovodných opatření v podobě dávek v nezaměstnanosti. Příspěvek paní Wang jakožto náměstkyně ministra pro zaměstnanost byl vyzdvižen jako velmi podstatný
.

• Osvěta v oblasti životního prostředí byla doložena údaji týkajícími se opětného zalesňování (rozloha lesních porostů se v průběhu uplynulých let zdvojnásobila) a byly zbudovány zelené plochy ve městech (až 40% v roce 2004). Čištění odpadních vod a hospodaření s odpady vzbudily zcela mimořádný zájem a byla zavedena nová ekologická opatření, jako je používání vozidel na hybridní palivo (směs benzinu a zemního plynu) nebo zavádění elektrické energie z větrných elektráren. Vzhledem k tomu, že město leží na severovýchodě Číny, jsou zde velké nároky na vytápění a proto bylo vynaloženo značné úsilí na zlepšení účinnosti vytápění. Následkem se kvalita ovzduší pravidelně od roku 1996 zvyšovala a v roce 2003 dosáhla hodnoty 298 „zelených“ dnů. Tento vývoj k zelenější a modřejší krajině uvítali všichni, kdo měli příležitost navštívit město již v minulosti.


• Zlepšení systému sociálního zabezpečení, což bylo zčásti možné díky podpoře ústřední vlády. V současné době požívá sociálních výhod 700.000 osob, na které platí 1,3 milionů osob (2 daňoví poplatníci na jednoho příjemce), což je výrazný rozdíl oproti předchozí situaci, pro niž byl charakteristický větší tlak na finanční rovnováhu systému. Před několika lety bylo na sociální zabezpečení k dispozici 1,2 miliardy Juanů proti 3,5 miliardě Juanů dnes, z nichž 1 miliarda pochází z Pekingu. Na finanční solidaritu jdou i příspěvky od soukromých společností. Měsíční důchodové příspěvky dnes představují 500 Juanů. 180.000 nezaměstnaných dostává tyto příspěvky po dobu dvou let, během nichž mají možnost navštěvovat vzdělávací kursy (pozn.: míra nezaměstnanosti v Shenyangu je 6% práce schopného obyvatelstva); byl rovněž vypracován plán nepříspěvkové pomoci pro ty, jejichž měsíční příjmy jsou nižší než 205 Juanů, na doplnění pobírané částky na tuto úroveň. Tohoto plánu solidarity dnes využívá 170.000 až 200.000 osob. Byl zdůrazněn význam profesního (do)školení pro potírání nezaměstnanosti v Shenyangu, kde je její průběh proměnlivý podle sezónního vývoje. Práce „kolektivního zájmu“ a zahraniční společnosti představují v současnosti důležitou nabídku pracovních příležitostí.


3.9 Závěrem usoudil pan Zhang, že pro společnost v Shenyangu je charakteristická stabilita. Připustil existenci určitých obtíží, které je ještě třeba překonat, a zdůraznil některé výzvy, jako je usilování o větší efektivitu a o lepší kvalitu, jakož i potřebu rozvíjet výrobní procesy s větším ohledem na životní prostředí. Sociální zabezpečení musí být ještě vylepšeno a doplněno.


3.10 Díky návštěvám některých průmyslových lokalit v provincii, jako byl povrchový důl ve Fušunu, skupina strojního průmyslu v Shenyangu nebo uhelný a hutní komplex v Anshanu a jednání s městskými orgány si mohla delegace udělat představu o problémech, kterým musí provincie čelit.


3.11Ráno 29. září delegace navštívila burzu v Dalianu, která je po Chicagu druhou největší burzou na světě, pokud jde o sóju, přípravky na bázi sóji a kukuřici. Během tohoto dopoledne delegace uskutečnila velmi zajímavou návštěvu v jednom ze 13 úřadů práce spravovaných městským úřadem v Dalianu. Na tomto úřadě je zaměstnáno 60 osob a používá velmi propracovaný a průhledný výpočetní systém, který nabízí mimo jiné on-line konzultace a podpůrný personál, pravidelně aktualizované informace o volných pracovních místech a údaje o průměrných platech pro možnost srovnání, podnikům pak nabízí možnost vytvářet jejich vlastní útvary pro zaměstnanost, jakož i pomoc pro sestavování pracovních smluv.


4. SYMPÓZIUM V DALIANU O PRŮMYSLOVÉ RESTRUKTURALIZACI A OPĚTNÉM PROFESNÍM UPLATNĚNÍ KONANÉ 28. A 29. ZÁŘÍ
4.1 Sympóziu předsedal pan Qi Xuchun, zástupce generálního tajemníka celostátního výboru PPKČL. K dalším významným účastníkům patřili pan Lin Qingmin, předseda městského výboru PPKČL v Dalianu, paní Wang Jianlun, výkonná ředitelka HSR Číny, pan Lu Xin, vice-guvernér provincie Liaoning a pan Guo Tingbiao, předseda provinčního výboru PPKČL pro Liaoning.

4.2 Sympózium se soustředilo více na vystoupení než na diskusi, ačkoli na konci byla zahájena debata z čínské strany a byly probrány následující otázky:

• tvorba pracovních příležitostí v době hospodářské restrukturalizace,

• naplnění potenciálu strukturálního přizpůsobování a opětné profesní zařazení,

• zlepšování systémů zaměstnanosti a opětného profesního zařazení pro revitalizaci dřívějších průmyslových základen,

• zlepšování řízení,

• nové způsoby zaměstnanosti, oživení dřívějších průmyslových základen a

• nová dynamika a rozvoj podniků prostřednictvím restrukturalizace výrobků.


4.3 Vystupující byli zástupci jednak provinčních a místních orgánů, jakož i různých podniků, které jsme navštívili před konáním sympózia. Byla to dobrá příležitost k tomu, aby byla předložena řada různých zkušeností a aby mohly být srovnány se zkušenostmi v Evropě.


4.4 Mezi poselstvími, která čínská strana vyslovila během sympózia, je třeba uvést úsilí vynaložené na přeměnu klíčových odvětví (textil, uhlí, stavební materiály, železo a ocel, automobily a chemické výrobky), zejména na základě racionalizace makro-ekonomických směrů (v rámci hospodářského systému reformovaného socialistického trhu, jako tomu je od roku 1992) a reformy podniků náležejících státu. Tato reforma si vyžádala – a stále ještě potřebuje – doprovodná opatření, zvláště v rámci systému sociálního zabezpečení. Čísla jsou překvapivá: v jednom z vystoupení přednesených na sympóziu se hovořilo o tom, že v letech 1978 až 2003 bylo v Číně vytvořeno 161 milionů čistých pracovních příležitostí. Vzhledem k tomu, že pracovní síla ve veřejných podnicích byla za stejné období snížena o 16 milionů jednotek, můžeme z toho vyvodit, že soukromý sektor vyprodukoval za období 25 let 177 milionů nových pracovních příležitostí.


4.5 Byly zde připomenuty některé problémy vyskytující se v čínské společnosti a hospodářství: zastaralá hospodářská struktura, která vytváří úzká hrdla, příliš velké rozdíly mezi příjmovými hladinami, příliš pomalou míru růstu příjmů ve venkovských oblastech, hromadný odchod lidí z venkova, velké rozdíly mezi regiony a zvýšený současný tlak na zdroje a životní prostředí.

4.6 Předseda delegace PKPZ pronesl důležitý projev, který se týkal těchto skutečností:

• dnešní Evropa,

• jak jsme dospěli k současnému stavu,

• evropský model (hospodářský, environmentální, sociální, řízení),

• politický rámec,

• nástroje a

• konkrétní působnost.


4.7 Další členové delegace hovořili o zkušenostech týkajících se restrukturalizace v průběhu 50leté existence ESUO a tržním hospodářství, o Lisabonské strategii, o nových technologiích a nových metodách řízení, jakož i o sociálních hlediscích restrukturalizace, o konzultování a informování pracovníků a o hlediscích souvisejících se vzděláváním/školní výchovou. Kromě toho byla vyslovena zmínka nejen o úloze, kterou hraje evropský rámec v oblasti ochrany životního prostředí, ale také o nezbytnosti celosvětového rámce pro životní prostředí. Rovněž bylo zdůrazněno, že je v zájmu podniků chránit životní prostředí v rámci koncepce trvale udržitelného rozvoje.

4.8 V reakci na vystoupení delegace PKPZ položila čínská strana otázky týkající se sociální odpovědnosti podniků, úlohy ústřední vlády a účinků stupně vyzrálosti hospodářství na reformní procesy. Bylo zdůrazněno, že úsilí Číny na poli politiky zaměstnanosti je zaměřeno na střednědobý nebo dlouhodobý výhled.


5. ŠANGHAJ

5.1 Kontakty, které jsme navázali v Šanghaji, byly výrazně odlišné od zkušeností, kterou jsme učinili v Liaoningu. Návštěva hutního střediska v Baoshanu (společný čínsko-japonsko-evropský podnik) umožnila delegaci prohlédnout si zařízení a moderní technické výrobní postupy, které jsou zcela srovnatelné s těmi, jež se používají v EU.


5.2 Během jednání delegace PKPZ v Šanghaji předseda PPKČL pan Jiang Yi Ren vystoupil na téma projektů realizovaných městským úřadem. Zejména zdůraznil zásadní průmyslové přeměny, které od roku 1979 prožila Šanghaj a v odlišné míře pak i zbytek země.


5.3 Ze zeměpisného hlediska vyústila restrukturalizace v delokalizaci těžkého průmyslu z městských oblastí do podnikatelských parků, speciálně zřizovaných na okrajích měst. Kromě zřetelných výhod takové změny pro životní prostředí, prospěšné zejména pro kvalitu říčních vod, koncentrace průmyslových středisek umožňuje zacílenější budoucí rozvoj a souběžné snižování problémů souvisejících s infrastrukturou.


5.4 Průmysl se výrazně diverzifikoval a poměr mezi těžkým průmyslem a sektorem služeb v celkové hospodářské produkci se změnil (70% pro těžký průmysl a 27% pro služby v roce 1989 oproti 47% pro oblast služeb v roce 2004).


5.5 Tato diverzifikace vyvolala zřetelné sociální výhody (sociální stabilita je jednou z priorit v rámci procesu restrukturalizace) a umožnila opětné profesní zařazení pro více jak milion pracovníků. Kromě toho byl v rámci tohoto opětného pracovního zařazení kladen důraz na vzdělávání, které přispělo k rozkvětu odvětví špičkových technologií, které nahradily tradičnější těžké průmyslové obory. Zdá se, že všeobecná míra nezaměstnanosti se pohybuje kolem 5%, ale nelze vyloučit skrytou nezaměstnanost, neboť velké množství lidí (zejména „stará“ generace“) působí ve veřejném sektoru.


5.6 Zahraniční investice se výrazně zvýšily a vznikla řada společných podniků se zeměmi EU (zejména se Spojeným královstvím, Francií, Belgií a Nizozemskem), ale i s jinými zeměmi, včetně Taiwanu. Tyto zahraniční investice pak zase přispěly k růstu průmyslových špičkových technologií, zejména v oblasti automobilového průmyslu, chemie a lékařských zařízení. Hromadný dovoz špičkového průmyslového vybavení z Německa (Siemens v současné době řídí 16 společností v Šanghaji) a z Itálie sehrál rovněž důležitou úlohu v tomto procesu. Nadnárodní společnosti láká dynamika města a jeho ekonomiky, obchod a oběh zboží je usnadněn tím, že Šanghaj je čtvrtým největším přístavem na světě. Zdvojnásobení kapacity a obratu obchodní přepravy v posledních letech a rozvoj nového přístavu v hlubokých vodách jsou znamením toho, že město by mohlo záhy hostit největší přístav na světě. Výhody, které nabízí místní pracovní trh a pozitivní stránky, které s sebou nesou hospodářská centra, o nichž byla řeč výše, podporují zvýšený tok zahraničního kapitálu. Zahraniční banky láká toto město rovněž: existuje zde již vlastní burza cenných papírů a je jisté, že bankovní trh vytěží prospěch z toho, že v roce 2006 se Čína ještě více otevře, až přistoupí k WTO. Ale i bez toho je již dnes dosti snadné získat v Šanghaji záruky na půjčky, neboť ústřední vláda má velký zájem na celkových finančních výhodách, které lze vytěžit z rychlé finanční návratnosti, které lze v současnosti dosáhnout.

5.7 Energetická náročnost stoupá vzhledem ke změnám, k nimž ve městě došlo, a je zde potřeba mít jaderné elektrárny a ropou vytápěné elektrárny, které by podpořily stávající síť tepelných elektráren používajících uhlí. Bydlení představuje rovněž určitý problém vzhledem k nárůstu cen, což by do budoucna mohlo přinést problémy spojené s nezákonným obchodováním. Nicméně i přesto ztělesňuje Šanghaj úspěch, pokud se podíváme na její kvetoucí hospodářství, vytváření bohatství a pracovních příležitostí a všechny další výhody, které s tím souvisejí, aniž bychom přitom zapomínali na příliv pracovní síly přicházející z ostatních regionů.


6. ZÁVĚRY

6.1 Pokud čínské hospodářství zaujímá v současnosti šestou příčku na celosvětovém žebříčku, nachází se Čína na čtvrtém místě v celosvětovém hodnocení průmyslových mocností. Čína je zemí, která v celosvětovém měřítku dokáže přilákat nejvíce zahraničních investicí a je čtvrtým největším vývozcem na celé planetě, přičemž více jak polovina čínského vývozu je vyráběna zahraničními firmami. Průmysl představuje v čínské ekonomice něco kolem 50% a tvoří téměř čtvrtinu všech pracovních míst.


6.2 Čína je rozhodně největším výrobcem oceli na světě. Kromě toho je v Číně velmi vysoká míra exportu (26% jejího HDP proti 10% ve Spojených státech a 12% v EU), což z ní činí významný subjekt na celosvětovém trhu. V roce 2003 se Čína stala čtvrtým největším výrobcem vozidel na světě, její výroba představuje 4,2 milionů vozidel, z toho 1,85 milionů automobilů, což představuje oproti předešlému roku nárůst o 30% u vozidel a o 69% u osobních automobilů.


6.3 Výroba surové oceli zaznamenala v Číně nárůst, v průběhu osmi prvních měsíců roku 2004 se zvýšila o 21% ve vztahu ke stejnému období roku 2003. Ústřední vláda je příznivě nakloněna procesu konsolidace v ocelářském sektoru. Pracuje na zakládání nových čtyř nebo pěti podniků, z nichž každý má mít kapacitu zhruba 40 milionů tun ročně, což by z nich v celosvětovém měřítku učinilo jedny z největších hutních podniků. Arcelor, největší hutní společnost na světě, vyrábí 46 milionů tun ročně. Corus a Thyssen vyrábějí 17 milionů tun ročně. Pokud jde o rozvoj výrobních kapacit v ocelářství, nedávná čísla z čínského statistického úřadu ukazují, že investice do hutního průmyslu se zvýšily o 46% v průběhu osmi prvních měsíců oproti předešlému roku, což představuje pokles o pouhé tři procentní body ve srovnání se sedmi prvními měsíci.


6.4 Hospodářské reformy a úspěchy. Úspěch hospodářské reformy v Číně od 70. let je v hlavních obrysech výsledkem dvou zásadních politických změn: konec kompletní státní kontroly nad hospodářstvím a s tím související nárůst průmyslových podniků, které nemá stát pod kontrolou, jakož i otevření se čínského hospodářství zahraničním investicím a zahraničnímu obchodu. První změna přispěla ke snížení neefektivnosti (ačkoli tato část práce ještě zdaleka není u konce) zavedením tržních sil, což umožnilo zvýšit konkurenceschopnost a úroveň vývozu, vyprodukovat příjmy, zlepšit technologie a know-how a vedlo k daleko vyšší kvalifikaci pracovní síly.


6.5 Průmyslové reformy. I přes pokrok dosažený při snižování kompletní státní kontroly nad ekonomikou a pozitivními stránkami tohoto vývoje, podstatná část čínského průmyslu, zejména v oblastech těžkého průmyslu, z této liberalizace neměla zatím žádný prospěch. Kolem 30% průmyslové výroby a téměř 50% pracovních sil ve městě zůstává pod kontrolou státu. Kromě toho prožívá čínský průmysl od konce 90. let zpomalení, které se projevuje podstatným poklesem zisku, skutečností, že v některých odvětvích neroste počet pracovních příležitostí a že se snižují investice. Tato situace zasahuje jak podniky pod státní kontrolou, tak podniky soukromé. Hlavními důvody tohoto zpomalení je celkový nedostatek efektivity velkého počtu podniků používajících neodpovídající technologie a zastaralé zařízení a ve velké míře také roztříštěnost průmyslové výroby. Roztříštěnost čínského hutního průmyslu je mimořádně výmluvným příkladem, na němž lze doložit jak čínské problémy, tak poukázat na shody s evropskými zkušenostmi. Během sympózia v Dalianu jsme se dotkli právě této otázky: před dvaceti lety v Evropě tři největší výrobci oceli vyráběli 20% celkové produkce, zatímco dnes představují tři největší výrobci oceli 70% veškeré evropské produkce. V Číně vyrábí sedmdesát pět hutních podniků více jak 90% celkové národní produkce, ale málo je těch, které dosahují úroveň výroby, jež by jim zajistila životaschopnost na volném trhu. Kromě toho trpí čínský hutní průmysl výrazným nedostatkem efektivity z hlediska spotřeby energie na tunu vyrobené oceli, což vyvolává vysoké náklady na výrobu jedné tuny a má to negativní dopad na životní prostředí a sociální oblast.


6.6 Zdá se, že privatizace uhelného a ocelářského průmyslu ještě není na programu politických změn a zřejmě se na něj nedostane ani v nejbližší budoucnosti. Tyto dva průmyslové obory jsou nadále 100% pod kontrolou státu. Číňané se pokusili minimalizovat tuto skutečnost a zdůrazňovali, že v praxi podniky působí stále samostatněji. I přes dojem, který v nás zanechala návštěva dvou největších čínských hutních podniků, které představují jen 10% (25 milionů tun) z celkové výroby oceli v zemi, je velký počet z 800 čínských hutních podniků mnohem méně moderních a konkurenceschopných než Baoshan a Anshan. Je rovněž opodstatněné se domnívat, že i nejkonkurenceschopnější hutní podniky v zemi dostávají podstatnou pomoc od státu, a to v nejrůznějších podobách, což je v Evropě zakázáno. Na příklad bankovní půjčky poskytované hutnímu průmyslu mohou ve skutečnosti představovat jednu z podob státních dotací. Zdá se, že 40 – 50% všech bankovních půjček v Číně jsou pochybné pohledávky, které nejsou nikdy uhrazeny.


6.7 Pokud jde o ochranu životního prostředí, politickou prioritu na místní úrovni zcela zřejmě představuje boj proti problémům spojeným s odpadními vodami, smogem, vodou a prachem. Zdá se, že Číňané dosáhli v těchto oblastech v posledních deseti letech pozoruhodných výsledků. Přesto je však velmi pravděpodobné, že emise z průmyslu (CO2, SO2, NOX apod.) na tunu vyprodukované oceli ve stávajících závodech nebyly nijak sníženy. Souběžně s převratným růstem ocelářských výrobních kapacit si můžeme povšimnout, že emise CO2 v Číně se zvyšují mnohem rychleji, než klesají v Evropě. Zlepšení kvality ovzduší ve městech je do velké míry výsledkem přemístění tradičních závodů na předměstí a zavedení technologií na výrobu „čistých“ vozidel. O emisích CO2 a NOX z Baoshanu nebyla podána žádná konkrétní informace, ale tento hutní komplex „působil“ čistě a zeleně.


6.8 Čína projevuje zřetelný zájem o technologie a odborné schopnosti západních zemí v oblasti životního prostředí. Pro Evropu to znamená, že se zde před ní otvírá rozsáhlý trh. Není pochyb o tom, že ochrana životního prostředí představuje jednu z hlavních politických priorit na všech úrovních čínské vlády.


6.9 Náměstek ministra pro zaměstnanost a sociální věci v průběhu jednání uvedl, že sociální a regionální pomoc ústřední vlády v Pekingu není jednotlivým provinciím poskytována jinak než na financování konkrétních projektů. V zásadě není provinciím přidělována žádná rozpočtová pomoc. Obecným pravidlem je spolufinancování na základě zásady půl na půl. O tomto obecném pravidle lze však dále vyjednávat podle hospodářské a sociální situace, jaká převažuje v dané provincii. Náměstek ministra výslovně připustil, že tato politika spolufinancování má rovněž za cíl udržet určitou kontrolu ústřední vlády nad politikou prováděnou na místní úrovni. Za povšimnutí stojí obdoba s evropským přístupem v oblasti regionální a sociální pomoci.


6.10 Finanční základ nejchudších severních provincií byla strukturálně posílena na základě rozhodnutí, které ústřední vlády přijala asi před deseti lety. Zatímco daňové příjmy pocházející z jakékoli místní ropné produkce tradičně náležely Pekingu, rozhodla se ústřední vláda na začátku 90. let umožnit provinciím zachovat si vybrané daně. Toto opatření na příklady výrazně posílilo finanční postavení Heilongjiangu, kde je těžba ropy velmi významná. Politika spolufinancování byla rovněž odůvodněna jako částečná kompenzace za větší finanční samostatnost, kterou provincie mají.


6.11 Za financování sociálních programů odpovídá jak celostátní vláda, tak vlády v provinciích a jednotlivých místech. Existuje konsensus v tom, že prioritou je zaměstnanost a sociální stabilita, pod záštitou Pekingu. Na ústřední úrovni bylo provedeno vyhodnocení výsledků kroků vedených v provinciích. Zastupitelské organizace (zástupci pracovníků) jsou zapojovány do dohledu nad prováděním této politiky. V průběhu let 1998-2003 vláda vydala 10,6 miliard EUR, zejména pro propouštěné pracovníky, kteří pobírají sociální dávky po dobu tří let, zdravotně postižené a staré lidi a v oblasti nemocničního pojištění. Ústřední vláda odpovídala za 60% tohoto rozpočtu, zbývajících 40% měly na starosti vlády v provinciích a místní orgány. Tyto vlády rovněž vytvořily další systémy pro zařazení a opětné zařazení do pracovního procesu. Pracovníci platí 8% své mzdy do pokladen sociálního zabezpečení a zaměstnavatelé platí 12% ze mzdy svých pracovníků na důchodové fondy. Jak pracovníci, tak zaměstnavatelé platí mzdový příspěvek 2% na zabezpečení v případě nezaměstnanosti. Na zdravotní pojištění přispívají pracovníci 2% a zaměstnavatelé 6%.


6.12 Pokud jde o restrukturalizaci, jakou prošlo hutnictví v Evropě a současný přístup k restrukturalizaci v Číně, nacházíme jak podobné, tak odlišné rysy.

6.13 Závěry z jednání v Pekingu a sympózia zdůraznily dosti výraznou podobnost mezi čínským a evropským přístupem, pokud jde o zásadní hledisko politiky restrukturalizace: jak v Číně, tak v Evropě politika usiluje o záruku toho, že restrukturalizace proběhne sociálně přijatelným způsobem. Skutečnost, že se liší stupeň nabízené sociální ochrany, nijak tyto závěry nezpochybňuje.


6.14 Je třeba povšimnout si i značných odlišností:

- Významná restrukturalizace evropského hutnictví musela být provedena v dlouhém období hospodářské stagnace v Evropě. Naproti tomu k čínské restrukturalizaci dochází v okamžiku, kdy národní hospodářství prožívá plný rozmach. To však nijak nezmenšuje význam obrovské výzvy, před kterou stojí čínské orgány, a to najít pracovní příležitosti pro pracovníky propouštěné z oceláren

- Část restrukturalizace v Evropě v 80. letech spočívala v poskytování rozsáhlé veřejné pomoci hutním podnikům. Stejně významným prvkem pro úspěšnost této restrukturalizace však bylo uzavření politické dohody na úrovni EU usilující o to, aby od roku 1986 byla zakázána jakákoli další státní pomoc hutnímu průmyslu, s výjimkou výzkumných projektů, investicí do životního prostředí nad rámec zákonných požadavků a sociální pomoci v případě uzavření výrobních kapacit.

Tato pravidla upravující státní pomoc platí od roku 1986. Z hlediska všech možných odvětví jde o nejpřísnější pravidla v tomto ohledu používaná v EU.

6.15 Hromadná privatizace evropských hutních podniků, jakož i uplatňování velmi omezujících pravidel v oblasti státní pomoci byly úspěšné. Tato dvě opatření donutila vedení podniků, aby velmi pozorně sledovala vývoj na trhu a dbala na poměr mezi náklady a efektivitou a věnovala se inovacím. Tato politika se rovněž projevila jako účinná v zabránění tomu, aby se v Evropě nezopakovala katastrofa, kterou charakterizují nadbytečné kapacity a nadměrné zásobování trhu vyvolané investicemi do kapacit odpovídajícími politické vůli a financovanými státem nebo kompenzacemi ve prospěch deficitních kapacit.


6.16 V každém případě nelze popřít, že Čína se rozhodně vydala cestou strukturálních změn, což dokazuje skutečnost, že toto téma bylo v průběhu tohoto roku jádrem spolupráce mezi EHSV a čínskou HSR a že v některých ohledech vykazuje nezanedbatelné výsledky. To platí zejména pro vytváření pracovních příležitostí, což je oblast, ve které vyvinula pasivní a aktivní politiku zaměstnanosti, která již nese své ovoce: delegace tak měla příležitost navštívit úřad práce, který měl překvapivě dobrou organizaci, prostředky a vykazovanou efektivitu. Čína zavedla systém sociálního zabezpečení, který i přes svou neúplnost a nedostatky usiluje o zmírnění sociálních – často dramatických – důsledků restrukturalizací, a přitom dbá na to, aby na podniky nenakládal příliš těžké břemeno (návštěva ostatně umožnila shromáždit cenné údaje o architektuře sociálního zabezpečení v Číně, tyto údaje jsou k dispozici na sekretariátu PKPZ). Delegace mohla ocenit skutečnost, že Čína, zejména v provincii Liaoning, začíná přikládat jistou důležitost environmentálnímu hledisku přeměn.