REVIDOVANÉ STANOVISKO Poradní komise pro průmyslové změny

Kategorie: Zprávy z cest
Dokument obsahuje zprávu z cesty v Bruselu 22. dubna 2004.
Evropský hospodářský a sociální výbor


CCMI/014
Relokace společností


V Bruselu 22. dubna 2004



REVIDOVANÉ STANOVISKO


Poradní komise pro průmyslové změny
k tématu
rozsah a účinky relokace společností
stanovisko z vlastní iniciativy


Zpravodaj: pan Rodriguez Garcia-Caro
Spoluzpravodaj: pan Nusser



Pro členy Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI)
Pro členy studijní skupiny pro rozsah a účinky relokace společností Poradní komise pro průmyslové změny
Pozn.: Tento dokument se bude projednávat na schůzi CCMI dne 27. dubna 2005 a na druhé schůzi rozšířené studijní skupiny (dne 28. dubna 2005).
DOKUMENT PŘEDÁN K PŘEKLADU: 11. dubna 2005



ADMINISTRÁTOR: José Miguel CÓLERA RODRÍGUEZ


Dne 29. ledna 2004 rozhodl o Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s ustanoveními čl. 29, odst. 2 svého jednacího řádu, o vydání stanoviska z vlastní iniciativy k

Rozsahu a účinkům relokace společností

Poradní komise pro průmyslové změny, jíž přísluší výkon činnosti Výboru v této oblasti, přijala první verzi stanoviska dne 9. září 2004. Zpravodajem byl pan Rodríguez García-Caro a spoluzpravodajem byl pan Nusser.

Na svém ... plenárním zasedání (jednání ...), přijal Evropský ekonomický a sociální výbor toto stanovisko.

*

* *



1. Úvod

1.1 Žijeme ve světě rostoucí globalizace, procesu urychlujícímu zánik hranic, internacionalizace obchodu a prudkého technologického rozvoje (1.). Zvyšování přeshraničních křížových investic, relokace úkolů, rychlé změny vlastnictví a stále častější využívání práce na dálku vede k tomu, že se geografické identity stávají nejasnými a hospodářská soutěž nabývá globálního rozměru. Konkurenceschopnost je tudíž všeobecným cílem ekonomického rozměru, jenž, spolu se sociálním, environmentálním, politickým a institucionálním rozměrem, utváří proces trvale udržitelného rozvoje.


1.2 Evropská unie se v současnosti jeví být hlavním prvkem integrace vůči postupující globalizaci, s jednotným trhem, hospodářskou a monetární unií, a skutečnými úspěchy na poli společné zahraniční a bezpečnostní politiky a v oblasti soudnictví a vnitřních záležitostí.


1.3 Společnost musí být jako celek konkurenceschopná. Konkurenceschopností je třeba rozumět schopnost společnosti v každém okamžiku předpovídat, přizpůsobovat a ovlivňovat své hospodářské prostředí (2.). Ve svém sdělení z 11. prosince 2002, Průmyslová politika v rozšířené Evropě (3.) , definuje Evropská komise pojem konkurenceschopnost jako "schopnost ekonomiky poskytovat svým obyvatelům vysoký a zvyšující se životní standard a vysokou míru zaměstnanosti na základě principu trvale udržitelného rozvoje ". Význam všeobecné konkurenceschopnosti je navíc zdůrazňován ve zprávách o konkurenceschopnosti Evropy, pravidelně od roku 1994 zveřejňovaných Evropskou komisí .

_____________________________________________________________________________________
1.) Francouzský časopis "Problèmes économiques" (č.2.859) ve zvláštním čísle věnovaném relokaci ze září 2004 v jednom článku uvedl, že pojem "globalizace" je amerikanismus používaný k popisu jevu, zvaného ve francouzštině "mondialisation". Ten je popisován jako přechod od mezinárodní ekonomiky, kde politicky nezávislé národy upravují svůj vnitrostátní hospodářský prostor a organizují důležité či méně důležité ekonomické výměny, ke globální ekonomice, jež zachází nad rámec vnitrostátních předpisů.
2.) Viz stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru z 19.3.1997 ke globalizaci v oblasti zaměstnanosti, hospodářské soutěže a ekonomiky (CESE 325/1997), zpravodajka: paní KONITZER (Skupina II - Německo).
3.) KOM(2002) 714 v konečném znění. Viz stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze 17. 7. 2003 k předmětné záležitosti (p. Simpson, CESE 935/2003).


1.4 Ve vztahu ke společnostem se konkurenceschopností rozumí schopnost uspokojovat potřeby zákazníků na principu trvale udržitelného rozvoje, účinněji než jejich konkurenti, nabízet zboží a služby, jež jsou zajímavější ve smyslu ceny a jiných faktorů (5.). Pojem "organizační konkurenceschopnost" lze definovat jako rozsah, v jakém je organizace schopna vyrábět vysoce kvalitní zboží a poskytovat vysoce kvalitní služby, jejichž prostřednictvím dosáhnou úspěchu na světovém trhu (6.). Organizace musí splňovat tři základní podmínky: efektivitu, výkonnost a účinnost. Efektivita v oblasti řízení zdrojů, výkonnost v oblasti dosahování cílů a účinnost při ovlivňování prostředí.


1.5 Pro konkurenceschopnost společností mají základní význam lidské zdroje. Z tohoto hlediska je důležitá motivace, příležitost ke zvyšování kvalifikace a profesnímu růstu a možnost uplatnění v kontextu sociálního dialogu.


1.6 V současnosti čelí společnosti neustále se měnícímu prostředí. Stále více otevřené trhy, vysoce rozvinutá infrastruktura, prostředky komunikace a dopravy, pokračující modernizace technologií a technologických aplikací a sílící konkurence vytvářejí rámec, v němž musí společnosti provozovat svou každodenní činnost.


1.7 Ve zvláštním případě Evropské unie je klíčovým historickým mezníkem 1. květen 2004 se vstupem deseti nových členských států. Jak bylo řečeno ve stanovisku Výboru o rozšíření (7.) , "Rozšíření vnitřního trhu přinese mnoho výhod pro ekonomiku a posílí konkurenceschopnost Evropy ve světové ekonomice, pokud dokážeme využít dostupného potenciálu.. Je však třeba si uvědomit, že ekonomické struktury těchto zemí doposud nedosáhly standardů evropské patnáctky. Podle zprávy o konkurenceschopnosti Evropy z roku 2003, mají státy středo a východoevropské desítky (CEEC-10) (8.) v porovnání s evropskou patnáctkou výhodu v průmyslových odvětvích založených na pracovní síle, zdrojích a energiích, zatímco nevýhodné postavení mají v tomto smyslu především v průmyslových odvětvích založených na kapitálu a technologiích. Vzhledem k těmto skutečnostem má evropská desítka komparativní výhody týkající se primárního zboží (z počáteční fáze výroby) a spotřebního zboží (z koncové fáze výroby), v nevýhodné pozici se naopak ocitly v oblasti zboží ve střední fázi výrobního procesu a kapitálového zboží.

_____________________________________________________________________________________
4.) Viz zejména sedmé číslo, vydané v roce 2003 (SEC(2003) 1299) a osmé číslo, vydané v roce 2004..
5.) Viz stanovisko EHSV citované v poznámce č. 2.
6.) John M. Ivancevich, Management: Kvalita a konkurenceschopnost (1996).
7.) Viz stanovisko EHSV k rozšíření ze dne 12. prosince 2002 (CESE 1371/2002), zpravodaj: paní BELABED) (Skupina II - Rakousko).
8.) Uvedený pojem se vztahuje na těchto deset států střední a východní Evropy: Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko a Slovinsko, spolu s Bulharskem a Rumunskem.


1.8 Vnitřní trh zahrnující téměř 455 milionů lidí, kde mohou společnosti působit v jednom společném rámci, schopném zajistit stabilní makroekonomické podmínky v oblasti veřejného pořádku, stability a bezpečnosti, je největší výhodou rozšíření 1. května 2004. Přestože počet obyvatel EU po rozšíření vzrostl o 20% a HDP o 5%, hodinové náklady na pracovní sílu a produktivita práce se v evropské pětadvacítce jako celku v průměru snížily (viz tabulka uvedená v příloze č. 1).


1.9 Rozšíření Evropské unie by však nemělo být samo o sobě chápáno jako hrozba pro "staré" členské státy EU. Od 1. května 2004 je budoucnost EU součástí budoucnosti jejích 25 členských států.


1.10 Evropské podniky stojí tudíž před dvěma velmi odlišnými výzvami: jednak stěhování firem do jiných členských států s cílem získat příznivější podmínky a dále přesouvání do států mimo EU, jako jsou státy jihovýchodní Asie (9.) nebo ty, jejichž ekonomika rychle roste (10.), z nichž je důležitá především Čína. Tato relokace mimo EU je též částečně motivována příznivými výrobními podmínkami, především však možnostmi, jež nabízí vstup na velmi rozsáhlé trhy s obrovským růstovým potenciálem.


Vedle skutečnosti, že jev relokace přímo způsobuje snižování počtu pracovních míst, by mohl přivodit jiné, související problémy, jako jsou zvýšené náklady na sociální zabezpečení příslušných vlád, vyšší sociální exkluze, a všeobecné zpomalení hospodářského růstu, částečně způsobené celkovým snížením poptávky.


Navzdory výše zmíněným účinkům sama Evropská komise ve sdělení s názvem "Restrukturalizace a zaměstnanost" z 31. března 2005 (11.) uznává, že provádění relokací je často nezbytné pro přežití a rozvoj podniků (12.).


1.11 V současnosti již není investování v jiných zemích záležitostí pouze velkých společností, ale také malých a středních podniků a zejména těch, které využívají vyspělé technologie, jsou schopny zakládat pobočky v jiných státech či využívat možnosti outsourcingu části své činnosti.

_____________________________________________________________________________________
9.) Brunei Darussalam, Barma/Myanmar, Kambodža, Indonésie, Laos, Malajsko, Filipíny, Singapur, Thajsko, Vietnam, Východní Timor (zdroj: Evropská komise)
10.) "Rychle rostoucí ekonomikou" se míní každá ekonomika s průměrným nebo nízkým příjmem na obyvatele, která se vyznačuje tím, že prochází procesem přechodu z uzavřené ekonomiky k tržní ekonomice, což znamená, že je třeba provést řadu ekonomických strukturálních reforem, a tím, že dostává mnoho zahraničních investic (Antoine W. Agtmael, Světová banka, 1981). Příklady rychle rostoucích ekonomik: Čína, Indie, Brazílie a Mexiko.
11.) KOM (2005) 120 v konečném znění.
12.) Aby se však tento proces nezapříčinil sociální úpadek a ztrátu hospodářského růstu, je třeba se na tyto změnit připravit a provázet je tak, aby jejich dopad na zaměstnanost a pracovní podmínky byl co nejmenší a časově co nejkratší.


Vytvoření nejpokročilejších technologických postupů ve státech s vysokými náklady je na jedné straně jedním z faktorů omezujících relokaci společností, vytvářejících nové oblasti činností a přispívajících ke znalostem a know-how jejich zaměstnanců. Na druhé straně se v rychle rostoucích ekonomikách východoasijských států nacházejí trhy s obrovským potenciálem, kde jsou mimo jiné daňové systémy a nabízené ceny energií často mnohem příznivější než v EU; navíc jsou zde podstatně nižší náklady na pracovní síly, mimo jiné z důvodu omezenějších sociálních práv a nižší životní úrovně. Tyto skutečnosti umožňují společnostem působícím na těchto trzích být z globálního hlediska konkurenceschopnými na základě nízkých nákladů. Zároveň jsou tyto státy podporují zahraniční investice, neboť si uvědomují, že tím budou podstatným způsobem stimulovány jejich ekonomiky. Z tohoto důvodu stále více společností zjišťuje, že je pro ně výhodné přesunout část své činnosti s nižší přidanou hodnotou do těchto oblastí.

1.12 Ve světle rozmachu ekonomik států s rychle rostoucí ekonomikou a zemí jihovýchodní Asie je třeba poznamenat, že se v těchto oblastech zvyšuje objem přímých zahraničních investic, a spolu s nimi tržní toky EU (viz tabulky a grafy v příloze č. 2). V důsledku toho, přestože z uvedených ukazatelů vyplývá, že si Evropa dokázala udržet důležitý podíl na přímých zahraničních investicích, byl jejich příliv z globálního hlediska přeorientován a stále více investic směřuje do Asie.


1.13 Údaje z poslední doby tedy potvrzují nový směr, kterým se vydal vnější obchod Evropské unie, přestože Spojené státy zůstávají, díky širokému rozpětí, jejím hlavním obchodním partnerem. Stávající trend však směřuje ke snižování významu této země ve prospěch států jako Čína (13.).

_____________________________________________________________________________________
13.) Co se týče externích tržních toků EU, údaje zveřejněné úřadem Eurostat 22. února 2005 (viz příloha č. 3), které odpovídají období od ledna do listopadu 2004, svědčí o značném nárůstu dovozu z Číny (o 21%), Ruska, Turecka a jižní Koreje (o 18%) pro každý z těchto států), zatímco jediné snížení dovozů se týká Spojených států (-14.). Vývoz z EU vzrostl do Turecka (o 30%), Ruska (o 22%), Číny (o 17%) a Taiwanu (o 16%). Je tedy zřejmé, že obchod dvacetipětičlenné EU vykazuje za sledované období nárůst obchodního deficitu s Čínou, Ruskem a Norskem a přebytku se Spojenými státy, Švýcarskem a Tureckem.

2. Současná situace

2.1 Na tomto místě považujeme za vhodné pokusit se uvést definice pojmů delokalizace a deindustrializace:


Pojem delokalizace odpovídá částečnému či úplnému přerušení činnosti, jež pokračuje v zahraničí prostřednictvím přímého investování. Tento postup nazýváme v tomto dokumentu relokací. V Evropské unii lze rozlišit dva typy relokace:
a) Vnitřní: úplné či částečné přesouvání činnosti do jiných členských států.

b) Vnější: úplné či částečné přesouvání činnosti do států, které nejsou členy Evropské unie.


V rámci pojmu deindustrializace je třeba rozlišovat mezi:


a) absolutní deindustralizací: Ta vede ke snížení zaměstnanosti, výroby, ziskovosti a základního akciového kapitálu v daném průmyslovém odvětví, snížení objemu vývozů průmyslového zboží a nebezpečí trvalého obchodního deficitu pro toto zboží.


b) relativní deindustrializací: Jedná se o snížení podílu průmyslu v ekonomice , které je odrazem strukturální změny ve vztahu mezi produktivitou průmyslu a sektorem služeb. (14.)


2.2 Podle názoru Evropské komise (15.) absolutní deindustrializace Evropské unii aktuálně nehrozí; některé oblasti procházejí strukturální změnou, zatímco v jiných zůstává ekonomika založená zejména na průmyslu zachována, nebo se dokonce rozvíjí. Je však nezbytné uvědomovat si a předpovídat možné budoucí důsledky. Rozdíl mezi různými oblastmi EU má dopad na relokaci podniků.


2.3 Aby bylo možné čelit jevu relokace, je třeba samozřejmě přijmout ekonomická a sociální opatření na podporu tvorby bohatství, blahobytu a pracovních příležitostí. V této souvislosti je třeba věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům, protože mají význam při podpoře zaměstnanosti v EU. Sociální dialog musí být užitečným nástrojem pro správný přístup při zkoumání možných řešení problémů, jež vyvolává proces relokace.


2.4 Z historického hlediska byla pro evropskou patnáctku charakteristická odlišná situace v jednotlivých regionech v oblasti příjmů, zaměstnanosti a produktivity, jež odrážejí rozdíly v míře zadluženosti a přístupu k modernizaci (16.). Po rozšíření EU, uskutečněném 1.května 2004, se tyto regionální rozdíly podstatným způsobem prohloubily.

_____________________________________________________________________________________
14.) Srov. v tomto směru studii "Význam konkurenceschopných výrobních odvětví průmyslu pro rozvoj sektoru služeb", Brémy, prosinec 2003. Její znění je uveřejněno na této internetové stránce:
http://www.bmwi.de/Navigation/Service/bestellservice,dclass=31812,render=renderPrint.html
Citovaná studie uvádí tyto klíčové poznatky:
snížením podílu výroby na HDP se nesnižuje její význam;

zvyšuje se propojení mezi výrobou a sektorem služeb;

dynamicky se rozvíjející služby orientované na podniky jsou velmi silně závislé na poptávce průmyslu;

průmysl je důležitým poskytovatelem technologií pro modernizaci výrobků a postupů v sektoru služeb.

15.) Viz sdělení "Doprovázení strukturálních změn - průmyslová politika pro rozšířenou Evropu" (KOM(2004) 274, z 20. dubna 2004), viz stanovisko EHSV 1640/2004 k tomuto sdělení (zpravodaj: pan Van IERSEL (Skupina I - Nizozemí), spoluzpravodaj: pan LEGELIUS (Kategorie I CCMI-Švédsko).

16.) Zdroj: Zpráva o konkurenceschopnosti Evropy 2003 (SEC(2003) 1299), str. 95.


2.5 Na regionální úrovni mohou být důsledky relokace společností velmi závažné zejména pokud se daný region specializuje na určitý sektor. Proto může mít masivní relokace společností v určitém sektoru silný vliv co se týče, mimo jiné, snižující se úrovně zaměstnanosti, značného snížení poptávky, zbrždění ekonomického růstu a rozsáhlé sociální exkluze, se všemi z toho vyplývajícími negativními důsledky. Aby tomu bylo možné předejít, zaměřila Evropská komise, ve své třetí Zprávě o soudržnosti (17.), své úsilí na soudržnost ve snaze o zlepšení účinnosti a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, k čemuž je nezbytné zapojení všech zdrojů a regionů (18.).


Nejvíce zasaženy budou země, jejichž hospodářství je nejvíce závislé na zahraničních investicích, s nevyvinutou průmyslovou strukturou a nedostatky v oblasti podnikání, především při všeobecném nedostatku podnikatelského ducha. Z těchto důvodů je nezbytně nutné rekvalifikovat pracovní sílu, podpořit investice do inovací a výzkumu a povzbudit podnikatelský duch v Evropské unii.


2.6 Je zřejmé, že relokací budou některé regiony ovlivněny více než jiné. Patří mezi ně textilní a oděvní průmysl, automobilový průmysl a výroba souvisejících komponentů nebo informační a komunikační technologie (ICT). Situace společnosti v případě relokace závisí též na úrovni její nezávislosti ve smyslu organizační a technologické struktury. Nejslabší skupinu budou tvořit pobočky zahraničních nadnárodních společností a společnosti, jež nevlastní příslušnou technologii pro své výrobky či postupy.


2.7 Nedostatečné výsledky Evropské unie v oblasti vývoje a modernizace jsou varující, neboť se zdá, že relokace se již neomezuje pouze na sektory s vysokými náklady na pracovní sílu. Stále více se vyskytují ve středních sektorech, a dokonce i v určitých sektorech založených na pokročilých technologiích, kde je tendence přesouvat činnosti jako výzkum a služby, přičemž z tohoto vývoje a přesunů nejvíce profituje Čína a Indie.


2.8 Spojené státy představují nejsilnější světovou ekonomiku a jsou hlavním obchodním partnerem Evropské unie. V roce 1990 proběhla řada změn v různých zemích, zejména ve Spojených státech, jež vedly k vytvoření "nové ekonomiky". Prudký rozvoj informačních a komunikačních technologií (ICT) a jejich uplatnění ve sféře obchodu vedly ke zvýšení úrovně růstu HDP a prudkému snížení nezaměstnanosti. Důsledky telekomunikační revoluce se tímto způsobem projevily v celé společnosti a hospodářství.


2.9 Přestože je podpora výzkumu mimořádně důležitá pro zpomalení procesu relokace, jež je pro některé evropské regiony již v současnosti palčivou otázkou, rozhodující je uplatnění jeho výsledků. Skutečný ekonomický rozvoj a růst vytváří pouze využití výsledků vědeckého a technologického výzkumu. To znamená, že klíčovým faktorem není samotná technologie, ale její využití, tj. modernizace.

_____________________________________________________________________________________
17.) KOM(2004) 107, 18.2.2004. Viz související stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (ECO 129).
18.) Výbor vydal stanovisko z vlastní iniciativy k průmyslové změně a ekonomické, sociální a územní soudržnosti (CESE 959/2004, ze dne 30. června 2004), zpravodaj p. Leirião (Skupina III - Portugalsko), spoluzpravodaj: p. Cué (Kategorie 2 CCMI-Belgie)


2.10 Hospodářství založené na zapojení technického pokroku do výrobních postupů nabízí širokou škálu nových výrobků a postupů s vysokou přidanou hodnotou, a to v oblasti výroby i spotřeby. V tomto kontextu by měly být státy, jež vstoupily do Evropské unie 1. května 2004, považovány za zdroj nových příležitostí, neboť evropské společnosti budou moci, s pomocí odpovídající průmyslové politiky, reorganizovat svůj hodnotový řetězec na kontinentální rozměr a maximálně využít příležitostí, jež poskytuje toto rozšíření.


3. Příčiny a důsledky relokace

3.1 Relokací se rozumí proces, kdy společnost přesouvá veškerou či část své činnosti z jednoho místa do jiného. Společnosti, stejně jako lidé, opouštějí své původní sídlo s jedním cílem: zlepšení své situace. V oblastech s vysoce rozvinutou ekonomikou s částečně uspokojenými trhy se potenciál růstu národního hospodářství a vlastního trhu musí čím dál více vyrovnávat se svými přirozenými limity. Celé průmyslové sektory jsou proto nuceny hledat budoucí možnosti odbytu v jiných ekonomických oblastech. Ve věku globalizace společnosti navíc čelí silné celosvětové konkurenci na domácích i vývozních trzích. V tomto smyslu konkurenceschopnost podniků nezávisí jen na kvalitě jejich výrobků či služeb a jejich dodavatelích, ale též na jejich ceně, měnící se hodnotě valut a možnosti počítat s otevřenými a konkurenceschopnými světovými trhy, jejichž pravidla by všichni dodržovali.


3.2 Výběr lokality představuje pro společnosti strategickou otázku, kvůli níž jsou následně nuceny zvažovat řadu velmi odlišných aspektů. Společnosti se rozhodují mimo jiných faktorů na základě průměrných nákladů, politické stability, institucí zaručujících minimální míru důvěryhodnosti, blízkosti nových trhů, dostupnosti výrobních zdrojů a rozumně vysokých daní. Postavení společnosti v případě relokace závisí též na její infrastruktuře, nákladech na transakce. Dále je v této souvislosti podstatná míra nezávislosti související s její strukturou, technologií a s efektivitou veřejné správy. Náklady na pracovní sílu tudíž nejsou rozhodujícím hlediskem, na jehož základě se společnosti rozhodují pro či proti relokaci.


3.3 Výše nákladů vynaložených na činnost do značné míry závisí na podmínkách v daném státě či regionu. Státy, do nichž směřují investice, musí poskytovat minimální úroveň infrastruktury, vzdělávání a bezpečnosti. Při posuzování, zda je možné přijmout příslušné podnikatelské riziko, se společnosti snaží předtím, než se rozhodnou investovat, zajistit stabilitu a důvěryhodnost (v uvedeném pořadí). Události vyvolávající nestabilitu, či zejména nejistotu ohledně budoucnosti, nepochybně ovlivňují subjekty rozhodující o investicích. Politické orgány s rozhodovací pravomocí si musí být vědomy vysoké důležitosti přilákání investic, jež umožňují vytváření nových pracovních míst, usnadňují technologický vývoj a povzbuzují ekonomický růst. Kromě toho by se mělo v rámci rozhodnutí týkajících se podpory rozvoje více brát zřetel na upevnění občanských a sociálních práv v zemích, které jsou příjemci této podpory. Podniky mohou k tomuto cíli přispět tím, že budou uplatňovat zásady sociální odpovědnosti (19.).

______________________________________________________________________________________
19.) Evropský hospodářský a sociální výbor ve stanovisku k sociální odpovědnosti podniků (Zelená kniha) uznává, že "dobrovolnost je základním principem sociální odpovědnosti podniků" (CES 355/2002). Zpravodajka: paní HORNUNG-DRAUS (Skupina I - Německo). Spoluzpravodajka: paní ENGELEN-KEFER (Skupina II " Německo) a paní HOFFELT (Skupina III " Belgie).

3.4 Další aspekty hrají též důležitou roli. Na jedné straně je v mnoha případech vzhledem k povaze a rozsahu výrobků a služeb nezbytné, aby byly výrobky vyráběny a služby poskytovány na cílových trzích, nebo alespoň v jejich blízkosti. Na druhé straně je často, zejména v případě podniků působících v dodavatelském průmyslu, třeba následovat obchodní partnery do lokalit, jež si vybrali. Konečně, v mnoha případech není možné vstoupit na nové trhy, dokud dotčené podniky nezajistí, aby jejich zboží a služby zahrnovaly alespoň určitou míru přidané hodnoty poskytované v daném místě.


3.5 Určité faktory vyplývající z rozdílné ekonomické situace členských států EU na jedné straně a EU jako celku na straně druhé, jakož i asijských států, vedou k relokaci podniků:

nižší náklady na pracovní sílu;

levnější dodávky;

daňové výhody;

přístup na nové trhy;

technologie.


3.6 Stěhování společností může vést k řadě problémů, jako je:

Ztráta konkurenceschopnosti: společnosti zůstávající v EU (zejména v evropské patnáctce) by musely nést vyšší náklady než jejich konkurenti. Vyšší mzdy a přísnější standardy ochrany životního prostředí jsou dvěma z řady faktorů, kvůli nimž je pro společnosti z Evropské unie (zejména pro společnosti se sídlem v evropské patnáctce) obtížnější konkurovat společnostem z jiných regionů, nabízejícím příznivější podmínky. To se pravděpodobně projeví ztrátou tržního podílu ve světovém obchodu a následně se stane velmi negativním faktorem při plnění lisabonských cílů (trvalý hospodářský růst s větším počtem kvalitnějších pracovních míst, jakož i lepší sociální soudržnost včetně respektování životního prostředí).

Omezené vytváření know-how: evropské společnosti (zejména v evropské patnáctce), nucené konkurovat společnostem s nižšími náklady, mohou být nuceny investovat stále méně prostředků do výzkumu. V důsledku by tato skutečnost vedla ke ztrátě schopnosti modernizace, jež je pro udržení se na současném trhu nezbytná.

Tendence snižovat náklady.

Ztráta pracovních míst a zhoršení pracovních příležitostí pro stále se zvyšující počet zaměstnanců v dotčených regionech a sektorech. V tomto případě by se zvýšila sociální exkluze a státy by byly nuceny věnovat více prostředků ze svého rozpočtu na sociální výdaje. Nejvíce by se tato změna dotkla zaměstnanců poboček nadnárodních společností sídlících v jiných státech, a společností, jež nevlastní technologie pro své výrobky a postupy.

Pomalejší hospodářský růst: tento trend vyplývá ze shora uvedených faktorů. To povede k dalšímu zhoršení uvedeného problému.


4. Závěry a doporučení

4.1 V odpověď na obavy vyjádřené Evropskou radou (20.), a u vědomí nebezpečí vplývajících z hrozící deindustrializace a možností, jak se můžeme připravit a čelit strukturálním změnám probíhajícím v evropském průmyslu, přijala Evropská komise sdělení nazvané Posilování strukturální změny: průmyslová politika pro rozšířenou Evropu (21.). Uvedeným sdělením se Výbor zabývá zvlášť v samostatném stanovisku (22.), v němž schvaluje zmíněnou iniciativu Komise.


4.2 V tomto dokumentu Evropská komise uvádí, že i když se objem výroby ve většině sektorů zvyšuje, a přestože zatím není zřejmý žádný všeobecný proces deindustrializace, prochází přesto Evropa postupnou restrukturalizací, zahrnující přesouvání zdrojů a pracovních míst do oborů založených na vysoké úrovni znalostí. V tomto kontextu Komise ve svém sdělení zdůrazňuje, že se ve všech členských státech v období let 1955 až 1998 počet pracovních míst v sektoru průmyslu snížil.


4.3 Komise též připomíná, že rozšíření Evropské unie nabízí řadu možností pro rozvoj průmyslu a že, v některých případech, může pomoci k udržení výroby v EU, jež by byla jinak přesunuta do Asie. Komise vyzývá k předpovídání změn a pokračování v politikách nezbytných pro podporu tohoto procesu, v kontextu nových finančních perspektiv pro období do roku 2013 a ve třech oblastech:

i) Právní rámec podporující průmysl na národní úrovni a na úrovni EU, přičemž se nemusí nutně jednat o snížení počtu předpisů, ale spíše o jasné předpisy uplatňované jednotně v celé Evropské unii.

ii) Optimalizace součinnosti mezi jednotlivými politikami, na podporu konkurenceschopnosti, se zvláštním důrazem na oblasti jako je věda, vzdělávání, předpisy týkající se hospodářské soutěže a pomoc regionům.

iii) Přijetí opatření ve specifických sektorech jako politická odpověď na specifické potřeby, změna hodnotového žebříčku a předpovídání a oslabování strukturální změny.


4.4 Není pochyb o tom, že průmysl je hybnou silou ekonomiky, a že zdravý a dynamický průmysl může hospodářství jako celek povzbudit, zatímco nedostatečně konkurenceschopný průmysl a snižující se průmyslová výroba může vést ke všeobecné stagnaci ekonomické aktivity. Na pozadí těchto skutečností je nezbytné sledovat průmyslovou politiku (23.) podporující zakládání a růst firem v Unii, jež ve velké míře investují do modernizace a rozvoje, spíše než aby se snažily konkurovat v oblasti nákladů. Pouze v případě využití možností, jež Evropská unie nabízí (jako je vysoce kvalitní infrastruktura společnosti, vysoká míra investic do vědy a nových technologií a jejich využití v průmyslu, podpora pokračujícího vzdělávání a školení pracovníků, sociální dialog a veškeré výhody jednotného trhu) bude možné udržet a zlepšit konkurenceschopnost evropského průmyslu. Tímto způsobem bude možné podpořit hospodářský růst a pokrok směřující k plné zaměstnanosti a trvale udržitelnému rozvoji.
______________________________________________________________________________________
20.) Na svém jednání konaném v říjnu 2003, za předsednictví Itálie.
21.) KOM(2004) 274 v konečné verzi, 20.4.2004.
22.) CESE 1640/2004, zpravodaj: pan van Iersel; (Skupina I - Nizozemí), spoluzpravodaj: pan Legelius (Kategorie I CCMI - Švédsko).
23.) Evropská rada na jarním summitu 2005 v Bruselu ve dnech 22. a 23. března 2005 uznala nezbytnost aktivní průmyslové politiky


4.5 Je tudíž nutné podporovat způsob výroby zaměřený na jiné faktory než je cena vyráběných produktů. Je třeba zdůraznit, že konkurenceschopnost nezávisí pouze na samotných nákladech či daňových pobídkách, ale že jedním z hlavních faktorů v rámci firem jsou v tomto směru lidé. Výzkum a vývoj, umožňující snižovat výrobní náklady a zlepšovat výrobní kapacity, jsou nezbytné, není však možné opomíjet fakt, že skutečná hodnota těchto výhod spočívá v jejich uplatnění. Prioritní podmínkou jsou proto dostatečné znalosti k odpovídajícímu využití těchto procesů, na jejichž základě mohou firmy podstatným způsobem zlepšovat svou situaci a zároveň si uvědomovat rizika a potřebu hledání nového uplatnění pro existující technologie, tj. podporovat modernizaci. V této souvislosti hrají nepochybně klíčovou úlohu podnikatelé a zaměstnanci. Konečným cílem je podporovat evropské firmy, aby založily velkou část své přidané hodnoty a konkurenční výhody na lidském kapitálu. Z tohoto důvodu jsou rozhodující opatření zaměřená na další vzdělávání pracovníků a opětné investování do inovace a výzkumu. Také v této oblasti je důležitá účast sociálních partnerů.


4.6 Některá opatření však mají smysl pouze v případech relokace uvnitř EU


4.6.1 Rozšíření Unie a rozšíření vnitřního trhu, které z něj vyplyne, vylučuje jakékoli omezení v oblasti relokace podniků západní Evropy do střední a východní Evropy. Avšak je třeba uvažovat o tom, že by se do výběrových kritérií Evropské unie zavedly mechanismy, jež by zaručovaly, že podpory mohou využívat pouze podniky, které zahajují novou činnost či nové obchodní odvětví, a nikoli ty, které pouze přemísťují výrobu či služby existující v Unii. Proto je třeba podporovat všechny snahy o co nejrychlejší vyrovnání obrovského rozdílu mezi Východem a Západem ohledně výrobních podmínek obecně a konkrétně co se týče výrobních nákladů.


4.6.2 Nejdůležitější závěr, jež je třeba vyvodit, se týká nutnosti pokračování procesu zlepšení konkurenceschopnosti v Evropě. Tento proces, který je v souladu s Lisabonskou strategií, musejí provádět podniky (rozvíjení lepších výrobků, vytváření novátorských modelů podnikání, efektivnější výrobní procesy atd.). Tyto procesy, vyvíjené v sektoru podniků a průmyslu, musí být usnadněny legislativou, jež je lépe přizpůsobena na evropské a národní úrovni.

4.6.3 Bylo by vhodné zvýšit zisky na regionální úrovni.


4.6.3.1 Pokud chceme přispět k tomu, aby se podniky udržely na svém původním místě, musí vzrůst počet povzbuzujících regionálních opatření v oblasti školení. Je též třeba podporovat další iniciativy, jako jsou výměny mezi universitami v oblasti výzkumu či zapojení místních orgánů do rozvoje regionálních klastrů (cluster) pro podporu podniků.


4.6.3.2 Pokud se podnik rozhodne přemístit výrobu bez odůvodnění či před uplynutím období pěti let (24.), bude muset vrátit veškerou finanční pomoc, kterou obdržel.

____________________________________________________________________________________________
24.) Návrhy Evropské komise pro strukturální fondy obsahují ustanovení, která prodlužují z 5 na 7 let dobu, během které je třeba pokračovat v investicích po obdržení finanční podpory, o kterou bylo v souvislosti s nimi zažádáno

4.6.4 Vzhledem k důležitosti a významu této otázky by mohlo být užitečné, aby byl mezi úkoly Střediska pro sledování jednotného trhu Evropského hospodářského a sociálního výboru zahrnut monitoring a analýza relokací, které probíhají v Evropě.


4.7 Aby bylo v co možná největším rozsahu možné předcházet jevu relokací v Evropě, musí být posíleno osm základních aspektů průmyslové politiky:


4.7.1 Vzdělávání, školení a schopnosti. Lidský kapitál je pro konkurenceschopnost v průmyslu velmi důležitý, a jeho význam se bude pravděpodobně ještě zvyšovat (jasným příkladem tohoto trendu je skutečnost, že nedostatek schopných pracovníků je hlavní překážkou rozvoje malých a středních podniků). V nadcházejících letech bude stále více zřejmé, že dostatek schopných pracovníků je klíčovým faktorem při zajišťování dlouhodobé konkurenceschopnosti evropského průmyslu na mezinárodní úrovni. Proto bude kladen velký důraz na vzdělávání a řízenou imigraci pracovníků s odpovídajícími schopnostmi. Středobodem strategie evropské průmyslové politiky se musí stát vzdělávání, školení a schopnosti, se zvláštním důrazem na pokračující vzdělávání zaměstnanců.

Lidský kapitál a know-how představují konkurenční výhody


4.7.2 Výzkum a modernizace. Jedná se o klíčové faktory konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Evropská unie musí pracovat na dosažení stanoveného cíle, tj. věnování 3% ze svého HDP na výzkum, a musí znásobit své úsilí směřující k vytvoření výzkumu ve veřejném a soukromém sektoru. V tomto kontextu je zvlášť významné vytvoření Evropského výzkumného prostoru, poskytujícího Evropské unii nezbytný základ pro vědecký a technologický pokrok.

Zároveň je důležité, aby na podkladě výsledků výzkumu probíhala modernizace průmyslu, a aby se zvýšil objem soukromých investic do kapitálového zboží, jež s sebou skutečně přináší technologickou změnu.

Vědecká a technologická modernizace je důležitým rozlišovacím faktorem.


4.7.3 Politika konkurenceschopnosti. Přestože se prohlubuje, je propojení mezi průmyslovou politikou a politikou hospodářské soutěže stále nedostatečné. Je nutné jej posílit.

Politika hospodářské soutěže podporující dosažení cílů průmyslové politiky bude hrát v budoucnu klíčovou roli


4.7.4 Klíčové sektory. Podpora činností spojujících subjekty působící ve veřejném a soukromém sektoru , se zvláštním důrazem na se sektory s vysokým rozvojovým potenciálem.

Širší spolupráce veřejného a soukromého sektoru v klíčových sektorech se zdá být rozhodující pro urychlení rozvoje


4.7.5 Infrastruktura. Zkvalitnění dopravních, telekomunikačních a energetických sítí, jakož i jejich zpřístupnění podnikům za konkurenční ceny jako klíčový požadavek pro dosažení konkurenceschopnosti.

Usnadnění podnikatelské činnosti prostřednictvím investic do infrastruktury představuje pro společnosti pobídku, aby zůstaly v Evropské unii


4.7.6 Podpora podnikatelského ducha a povzbuzování obchodních aktivit. Aby byl do budoucna zaručen rozvoj evropského průmyslu, bude důležité vytvořit prostředí podporující vytváření a rozvoj činnosti podniků se zvláštním ohledem na malé a střední podniky. Bude nutné usnadnit přístup k financování v počátečních a středních fázích vývoje společností a, v možném rozsahu, zjednodušit postupy pro zakládání a řízení společností. Bude též třeba podpořit změnu mentality a povzbudit přijímání rizik, jež jsou podnikům vlastní.

Navíc je třeba brát v úvahu přispění zaměstnanců k plnění cílů podniku.

Podpora vytváření společností za účelem zajištění rozvoje průmyslu je nevyhnutelná


4.7.7 Sociální dialog. Evropská průmyslová politika musí být definována z hlediska obchodního, sektorového a odborného, a prakticky uplatňována soplu s výstupy sociálních partnerů, jejichž odborné znalosti, jako hlavních zainteresovaných subjektů, budou klíčové. V tomto ohledu je nezbytné, aby společnosti daly dostatečně včas jasně najevo své záměry, aby byly ostatní zainteresované subjekty schopny přijmout odpovídající opatření.

Trvalým úkolem je zajištění konstruktivní a tvořivé rovnováhy mezi zájmy jednotlivých zainteresovaných subjektů.


4.7.8 Mezinárodní spolupráce. Ačkoliv jsou relokace jevem souvisejícím se strukturálními změnami, je nepřípustné, aby změny byly třeba i částečně způsobeny příliš pružnou politikou EU při jednáních a následném výkladu základních mezinárodních předpisů. Proto musí EU působit v mezinárodních organizacích s cílem co nejefektivněji uplatnit stávající mechanismy.

Musí existovat otevřené a konkurenceschopné globální trhy, jejichž normy budou všichni dodržovat.


4.8 Cílem musí být podpora nových investic v Evropské unii, zachování stávajících investic a pokračování evropských investic v zahraničí.



V Bruselu dne 9. září 2004


Předseda Poradní komise
pro průmyslové změny

Josly PIETTE
Generální tajemník Evropského hospodářského a sociálního výboru

Patrick VENTURINI


*

* *


Pozn. Na příštích schůzích, při kterých se bude toto stanovisko projednávat, obdržíte pouze v angličtině řadu statistických údajů.